Baňky

Baňkování má dlouhou a bohatou historii. Přikládání baněk na bolestivá místa se používalo už za časů starověku. Bylo velmi oblíbenou metodou při pouštění žilou, či při používání pijavic, kdy tyto metody pomohly k odvádění jedovatých látek z těla. Baňkování se využívalo v Egyptě, Číně a také v Evropě.

Z pohledu čínské medicíny je cílem baňkovaní rozhýbat čchi (energie) a xue (krev) a odstranit tím stagnaci či blokádu čchi a xue. Tímto mechanismem můžeme odstranit či zmírnit bolesti zad, svalů či kloubů.

Při aplikaci baňky vzniká podtlak, který vtáhne do baňky kůži, podkoží, povázku a část svaloviny.

Podtlak přiložené baňky způsobí velmi silné prokrvení a okysličení nemocného místa, které se pak snáze dokáže zregenerovat. V důsledku prokrvení dochází rovněž k odplavení škodlivých látek, pryč z organismu.

Při podtlaku baňky vznikají charakteristické krevní výronky, k nimž dochází v důsledku popraskání drobných cévek podobné modřině, která obvykle nebolí a po pár dnech zmizí.

Baňkování provádím (nejčastější indikace):

při pohybových funkčních problémech (bolesti zad)
při vyhřeznutých ploténkách
při „tenisovém lokti“
při „zmrzlém rameni“
při kloubních a svalových zraněních
při zevním napadení (viróza, chřipka či angína)
při bolestech břicha, zejména u stagnace potravy
při gynekologických problémech zejména při bolestivé menstruaci
při problémech s celulitidou (aplikace baněk podpoří funkci lymfatického a žilního systému)

Baňkování neprovádím:

při plísních či zánětech na kůži
při čerstvém poranění kůže, při krvácení
při krvácivých chorobách
při užívání krev ředících léků, nebo při užívání ATB
v místě křečových žil či bércových vředů
bezprostředně po jídle